Kam na další dovolenou? Jelikož se loňské obavy z  Turecka ukázaly jako naprosto zbytečné, ba naopak to byla pohádková dovolená a Turecko se stalo srdeční záležitostí, vybrali jsme letos podobný kout světa. Který nějakým způsobem láká a přitahuje… možná proto, že je od toho našeho opravdu odlišný. A tak jsme se letos rozhodli vydat i na jiný kontinent, a to ten africký. Zlákalo nás Tunisko a na doporučení a díky internetovým recenzím se vítězným letoviskem stalo město Sousse.

Boeing 737-800 nás ještě před rozednění v 05:00 odnesl z Ruzyně a po nádherném a klidném letu jsme byli za 2h. a 10min. v Africe, příletové letiště Monastir. Letiště je možná trochu nadnesený výraz, ale o tom až na konci. Po předání voucheru delegátkou Exim Tours už nás čekalo jen 20min. jízdy autobusem a byli jsme u našeho hotelu. Jelikož byl akorát čas snídaně, byly nám přiděleny all inclusive náramky a my jsme tak mohli začít využívat všech služeb našeho hotelu, který měl příznačný název Riadh Palms. Palmy byly opravu všude. Pokoj jsme dostaly až po obědě, ale za to přesně takový, jaký jsme měli koupený. S nádherným výhledem na moře.

Další dny jsme se již plně věnovaly relaxu, v podobě odpočinku na pláži, koupání v krásně čistém a teplém moři, bazénku, popíjení koktejlů i opakovaných výletů vláčkem do jachtového přístavu Port el Kantanoui, kde jsme rádi nakupovali. Tunisko a jejich dinár je oproti euru výhodnější, a tak jsme toho nakonec z původně plánovaných pár suvenýrů přivezli víc než dost.

Absolvovali jsme i jeden větší výlet, který stál ale opravdu za to. Plavba pirátskou lodí. Kdyby nám někdo dopředu řekl, co nás čeká, možná bychom s koupí výletu váhali. Opravdu vkusně zařízená loď v pirátském stylu v klidu vyplula z přístavu. Pan kapitán, který postával u kormidla a pokuřoval, si pro nás ale připravil jinou zábavu. Loď rozhoupal do takové podoby, že to chvílemi vypadalo na převrácení, stát bez pořádného držení zábradlí rozhodně nešlo, sezení bylo jistější a toto si samozřejmě také hned vyžádalo oběti v podobě asi 5ti zvracejících lidí přes palubu, další byli značně bílí a jen tak tak to ustáli. Pravděpodobně jsou tam ale na to zvyklí. S námi to naštěstí nic neudělalo, a tak jsme si pak mohli užít koupání na širém moři, rybaření i lehký oběd, který se na lodi podával. Tímto si ale tento způsob dopravy u nás získal titul – nejhorší!

Nevynechali jsme ani návštěvu samotného centra města Sousse, kde se nachází jeden stánek vedle druhého. Prodává se koření, suvenýry, hodně keramika, padělky oblečení a kabelek světoznámých značek, parfémy a vodní dýmky. Silnice jsou všude ucpané troubícími auty, kterým předpisy rozhodně nic neříkají a policie pouze tomu všemu přihlíží. My jsme nevynechali ani návštěvu Mediny, kde ženy musí mít samozřejmě zahalené nohy i vlasy a přišli jsme právě v době modlitby, což v nás vzbuzuje zvláštní dojem, který ale ve člověku zůstane a je to něco, co ho právě na tom arabském světě láká.

Předposlední den jsme zastihli začátek největšího muslimského svátku a to Ramadán. Ulice byly klidnější než v předchozí dny a obchůdky byly kolem 20 hodiny zavřené, protože muslimové jedli právě své první jídlo, které smějí jíst až po setmění. U člověka to vše vyvolá zvláštní pocit, ale plný respektu.

Dovolená ale bohužel musela také někdy skončit a tak jsme se 2.8.2011 odpoledne opět ocitli na letišti v Monastiru. Letiště je to opravdu zvláštní, protože všude panuje zmatek, nikdo nic nestíhá. Balící službu na kufry nevedou, i když jí tam mají, ale jak nám řekla delegátka, pán tam nikdy nebývá. U odbavovací přepážky musejí být hned 4 lidé, váhu zavazadel nikdo neřeší, protože se na pás dávají dohromady a do letadla si můžete klidně vzít lahev pití či vlastní jídlo. To byla naše poslední zkušenost s Africkým kontinentem, ale jelikož to byla dovolená opravdu povedená a není nic, co jí vytknout, pravděpodobně se snad ještě někdy vrátíme.

,

Všechny cesty vedou do Říma – ano a tentokrát tam vedla i ta naše. Koupit letenky, vybrat vhodný hotel, pročíst internetové diskuze pro zjištění různých tipů a rad jak na Řím a můžeme vyrazit.

Jelikož jsme letěli s nízkonákladovou společností Wizz Air, měli jsme trochu obavy, že nás na letišti čeká staré, dosluhující letadlo. Opak byl ale pravdou. Airbus A320 stylově ladící do růžové barvy společnosti byl ve velmi pěkné výbavě a necelé 2 hodiny trvající let nám zpříjemnila výhoda sezení u nouzových východů s velkým prostorem na nohy i lehké občerstvení.

Shuttle bus nás dopravil do centra, kde se nacházel i náš hotel. Takže ubytovat, obléknout a vyrazit do ulic vžít se do italského večera. Ten byl opravdu typický – s pastou, pizzou, koktejly i nádherně osvětleným Colosseem. Velký dojem na nás ale nechal obrovský národní, bíle mramorový památník Viktora Emanuela II., prvního krále po sjednocení Itálie roku 1870.

Druhý den už jsme se ale naplno věnovali poznávání. Z Itálie jsme si odskočili do Vatikánu. Díky koupeným lístkům přes internet jsme přeskočili 4hodinovou frontu před Vatikánskými muzei, abychom viděli Sixtinskou kapli vyzdobenou Michelangelem, baziliku Sv. Petra a též náměstí, kde se konají papežské audience. Procházkou jsme se pak vrátili přes nejkrásnější římský most Ponte Sant‘ Angelo do Itálie a odpoledne si prohlídli Pantheon, náměstí Piazza Navona, nejstarší římský trh Campo de‘ Fiori a samozřejmě jsme nezapomněli na nejlepší zmrzlinu – italskou, kterou jsme si z 50ti druhů vybrali přímo v nejlepší římské gelaterii. Večer jsme opět ochutnávali tradiční italskou kuchyni a víno.

Následující den nás čekala další část Říma. Prohlídka kostela Santa Maria del Popolo, stejnojmenného náměstíčka, krásný výhled na Řím z Monte Pincio, procházka druhým největším římským parkem kolem vily Borghese, pak nějaké obchůdky na oblíbené promenádě Via del Corso, Španělské schody a nakonec nesměla chybět Fontana di Trevi, do které jsme samozřejmě vhodili penízky, abychom si tak zajistili opětovný návrat do Říma.

Odpoledne jsme se rozhodli pro odpočinek. Plavky, ručník, jet kousek metrem a asi 20minut vlakem a byli jsme na pláži. Po třech dnech chození po městě jsme si moře a pláž opravdu užili. Večer byl pouze jiný ve větším množství italského vína :)

Poslední den jsme si nechali na prohlídku časově méně náročné památky, jelikož jsme od nich bydleli asi 10min. chůze. Prošli jsme si Palatino, kde byl položen základní kámen římského impéria, Foro Romano, odkud byla ovládána celá římská říše, kde řečnil Cicero a kde starý Cato pronášel známý výrok ,,Kartágo musí být zničeno“. Na úplný závěr jsme si nechali Colosseo a opět jsme díky internetové rezervaci nemuseli 3 hodiny čekat, uff. I když málem bychom se dovnitř ani nepodívali…Italové totiž opět nezklamali. Neuměli totiž odemknout hlavní bránu do Colossea a skoro to vypadlo, jako by to dělali poprvé. Když se jim to ale přeci jen po několika minutách povedlo, dav je odměnil velkým potleskem a my jsme se tak mohli ocitnout na zbytcích arény, jejíž stavba začala již roku 72 n.l. a byla skutečně ohromná.

To byl ale bohužel také závěr naší čtyřdenní poznávací cesty, a když jsme se ve 22 hodin zvedli se zbrusu novým Airbusem z italského mezinárodního letiště Fiumicino, naskytl se nám poslední nádherný pohled na celý osvětlený Řím.

,

Po dvou letech nás opět zlákaly krásy Posázaví a tak Martin sestavil zajímavou trasu tím nejoblíbenějším čím nás Sázava v minulosti okouzlila. (cca 25 KM) Naše cesta odstartovala v Českém Šternberku, který mám rád od mala a považuji ho za srdce tohoto kraje. Trasa dále směřovala ke známému vodáckému a festivalovému  městečku Kácov. To se ale za jediný den nedá stihnout a proto  naše první noc proběhla v obci Soběšín, který je zhruba v polovině trasy do Kácova. I přes nepříznivou předpověď počasí nás déšť naštěstí nezastihl.

Druhý den byl ve znamení přesunu do již zmiňovaného Kácova, kde byl plánovaný oběd a poté cesta vlakem do Ledče nad Sázavou. Odtud  naše kroky směřovaly  k dalšímu krásnému místu v Posázaví a to jsou Stvořidla, kde byla plánována i druhá noc, která se naštěstí také obešla bez většího deště.

Poslední den bylo v plánu dojít do Světlé nad Sázavou, ale díky pozdnímu vstávání a ztrátě nějakého času nás vlak nabral asi 3 stanice před Světlou a tím toulka posázavským krajem skončila.

Chcete k Vaši „N-devitistovce“ připojit USB flash disk, klávesnici či myš, stejně jako je tomu u Nokie N8? Opravdu je to možné, i když to není snadné jako u N8.

Co bude třeba z hlediska hardware? Především klasický USB kabel na propojení počítače s telefonem. Další potřebnou proprietou je redukce USB A-A, Female-Female u které nastane nejspíš problém, protože ji málo který kamenný obchod nabízí ve svém sortimentu. V internetových obchodech je běžně k dostaní, ale uznejte, že objednat si položku za 46,- Kč Českou poštou nebo PPLkem je luxus nebo projev bláznovství či jako u mě bezmoc sehnat ji jinde. :)

Dalším krokem je instalace potřebného software a to konkrétně aplikace h-e-n (Hostmode enabler application), která zrealizuje samotné připojení. Pokud Vás po spuštění alarmuje jakási hláška, pak postačí doinstalovat Kernel-Power-settings přímo z repozitářů Maemo, tím se upraví jádro systému.

Nyní máme funkční h-e-n a teď už je jen na Vás jaké zařízení se bude připojovat.

1. Dostupné jsou 3 režimy rychlosti.

High speed hostmode (USB 2.0): flash disky, pevné disky
Full speed hostmode (USB 1.1): bezdrátové klávesnice a myši
Low speed hostmode (USB 1.0): klávesnice a myšky na kabelu a další nenáročný USB hardware

2. VBUS boost on – zapneme napájení zařízení +5V
3. Enumerate
4. Mount – využívá se pouze u USB disků a flash disků, tím se příslušné zařízení připojí do filesystemu telefonu.

Pro bezpečné odebrání disku stačí kliknout na umount a vypnout napájení.

, ,

Už dlouho se nestalo, že bych něco zničil a tak jsem si řekl, že tedy zkusím N900 přetaktovat. Na internetu je spousta návodů jak na to, ale nejvíc se mi líbil tento a tak jsem se nechal zlákat a pustil se do toho :-)

  1. stažení vybraného taktu z webu: http://n900.hu.cz/OC přímo do velkokapacitní paměti
  2. spustit x-terminal, zadat sudo gainroot (musí být nainstalovaný rootish)
  3. zadat softupd -vv -s – -local
  4. otevřít nové okno terminálu
  5. do nového terminálu zadat cd MyDocs
  6. a jedeme! flasher – -local -f -k soubor s flashem
  7. uložíme změny příkazem sync
  8. po zadání root a poté reboot proběhne restartování telefonu, po kterém je znatelné nádherné zrychlení celého systému.

Takže zase nic, telefon můj zásah vydržel a je podstatně rychlejší (použil jsem takt 800 MHz). Ještě uvidíme jak se na zvýšení vrchní a snížení spodní hranice taktu bude tvářit baterie.
Přestože u mě proběhlo vše hladce a bez problémů, tak se předem zříkám odpovědnosti za případné škody.

,