Letecká společnost Wizz air se nám velmi osvědčila, a tak jsem se i s jejím Airbusem A320 v 06:00 hodin našeho času zvedli z Ruzyně do oblak, abychom o dvě hodiny později přistály ve Spojeném britském království, na jednom z Londýnských letišť – Luton airport. Poté autobusem, metrem a v 10 hodin britského času jsme v hotelu. Na odpočinek zapomínáme, protože jsme v Londýně a venku je modrá obloha a svítí sluníčko! Ano, v tom deštivém pochmurném Londýně je nádherně!

První naše zastávka byla v katedrále Svatého Pavla – je to impozantní budova z roku 604 s úchvatnou atmosférou uvnitř. Jelikož byl čas oběda, přidali jsme se k Angličanům sedícím v sáčkách v trávě a obědvajíc své sendviče, saláty, čínská jídla a další pochoutky – jak typicky anglické J Ovšem záhy jsme si začali všímat jisté, nazvěme to – anomálie…I přesto, že svítilo sluníčko, bylo nám v jarní bundičce akorát. Ovšem ,,Londýňanky“, chodí v takovémto počasí zásadně v sandálech a letních šatičkách na ramínka. Že by byly tak otužilé? Ne,měly husí kůži a tím spíš je nechápeme. Další záhadná věc nás udivila ještě víc! Je pátek, poledne a jsem ve čtvrti honosných kanceláří, firem a bankovních institucí. Ovšem před každou restaurací stojí hlouček tak 30 – 40 lidí v oblecích a kostýmcích, popíjejí pivo či víno a náramně se baví. Stojí tam i o 4 hodiny později…usoudili jsme, že v pátek v práci končí dřív a začínají se rovnou bavit – to je život J Tohle vše, ale právě utváří tu úžasnou atmosféru! My jsme ovšem přijeli poznávat památky, a tak pokračujeme k budově Tower of London, poté se svezeme lodí ke Greenwichi a zase zpět a pokračujeme přes jednu z nejznámějších Londkýnských památek – Tower Bridge a následně podél Temže zpět k hotelu. Zde nastává ve večerních hodinách i čas na poznávání místních nápojů – především ovocných piv, z nichž snad každý zná Cidre. Usoudíme, že je to něco jako naše Frisco v lepším vydání.

Druhý den vyrážíme brzy ráno, abychom už v 9.30 byli ve Westminsterském opatství, kde je pohřbeno až 3300 známých osob, včetně Darwina. Poté procházíme kolem Downing street, ulice kde bydlí premiér a chrání jí mříže a ochranka se samopaly. Čas nám vyšel akorát, a tak v 11 hodin shlédneme známý ceremoniál, střídání královniny stráže na koních. Poté se vracíme kousek zpět, abychom si prohlédli skutečně impozantní budovu Parlamentu a známý Big Ben – tento komplex ohromí, i když ho snad každý zná z fotografií či ze školy velmi dobře. Pak následuje hlavní bod dne, a tím je návštěvna nejvyššího ruského kola zvaného London eye. Kolo se točí velmi pomalu, ale lidé se závratěmi by jízdu absolvovat neměli. Nicméně my jsme si to užili! Uff, už jsme uchození, ale máme toho ještě dost před sebou. Podél Temže se bavíme místními dobrovolnými umělci, předvádějíc nevídané kousky a tance. Živé sochy a různí muzikanti také příjemně zpestří nábřeží.

Naše další zastávka je na Trafalgarském náměstní, které je považováno za střed Londýna. Nemineme ani zábavní část Piccadilly Circus a projdeme si i Čínskou čtvrť, kde jak již název napovídá,  bydlí čínské obyvatelstvo, nachází se tam čínské obchody a všechny nápisy jsou v témž jazyce. Zajímavé, uprostřed Londýna, že? Pak už si v klidu procházíme Green park, kde je již vše krásně jarně rozkvetlé a naháníme veverky, kterých je všude plno. Kolem Buckinghamského paláce, který jsme čekali nějaký honosnější, přecházíme do slavného Hyde parku! Obrovské jezero, všude stánky s dobrotami, různé ptactvo a krásně upravené záhony – vše ale projít nestíháme, neboť opět honíme veverky a snažíme se ,,ulovit“ pěkný snímek. Konečně se povedlo a můžeme jet zpět do hotelu nasbírat pomocí Cideru síly na zítřejší výlet.

Nádraží King’s Cross – tak tam se natáčel Harry Poter a ,,nachází“ se tam kolem 9 a ¾. Tak právě odtud odjíždíme v 9.15 vláčkem, abychom o 45min. později byli v Cambridge – město honosné a ve světě velmi uznávané univerzity!  Vše má takový zvláštní vážný nádech – aby také ne, vždyť právě více jak 60 držitelů Nobelovi ceny studovalo právě zde! Městečko je to ale velmi kouzelné, plné malých uliček s obchůdky a všudypřítomnými historickými budovami! Procházíme si koleje, kde studoval např. Ch. Darwin či Isaac Newton. Nahlédli jsme i dovnitř…je lepší k situaci u nás raději nepřirovnávat J  Nejvíce nás uchvátila King’s College, považována za nejkrásnější v Cambridgi. Součástí je i kaple s největší vějířovitou klenbou na světě. Strávili jsme zde víc jak půl dne, ale navečer se již vracíme zpět do Londýna, abychom si večer sbalili a připravili se na další, finální den.

Bohužel, čtvrtý den je tu. Je zároveň náš poslední. Jak jsme od něj již mnoho neočekávali, tím víc nás překvapil! Hned ráno jsme se vydali k muzeu voskových figurín– Museum Madam Tussauds. Naprosto dokonalé a věrohodné postavy rozřazené podle témat – sportovci, zpěváci, královská rodina atd., byl jen malý rozjezd. To hlavní přišlo poté, kdy jsme vešli do strašidelné části. Zde na nás téměř ve tmě, jen s minimem světla čekaly mrtvoly, uřezané hlavy, padající gilotina a také to hlavní – různá zákoutí, závěsy, za kterými byli schování zamaskování lidé, kteří na nás v nečekanou chvíli vyběhli…vše doplněné hudbou z hororů a výskotem lidí :D  I když člověk ví, že je to vše bezpečné, že támhle a támhle může být někdo schovaný věřte mi, leknul se úplně každý! Po tomto zážitku nás čekala jízda autíčky, projíždějící dokonale ztvárněnou historií města Londýn, opět pomocí figurín a všech možných rekvizit…autíčka nás vždy k tomu potřebnému sama natočila. Vrcholem ovšem bylo 4D kino, jehož základem jsou samozřejmě brýle a hlavně dokonalé sedačky, které na Vás vždy z té před Vámi vychrlí rosu, v témž momentě, kdy na Vás z plátna zvrací pes, za krk Vám fouká vzduch, když na plátně sci – fi postava chrlí z úst oheň, pod nohama Vás cosi šimrá, když na plátně létají brouci a do zad Vás cosi dloubne, když na plátně vesmírná postava vrazí někomu pěst s vystrčenými noži! Opravdu, vše naprosto dokonalé!

Po takto silném zážitku nás čeká poslední část a tou je pravděpodobně nejživější ulice Londýna – Oxford Street. Je tam neuvěřitelní množství obchůdků a různými světovými značkami. Snad žádná žena odtamtud neodchází alespoň bez jedné nákupní tašky…my nakonec máme obavy, zda nepřekročíme na letišti váhový limit zavazadel :D

Přiblížil se večer a nám nezbylo nic jiného, než se autobusem přemístit na letiště, kde díky naší hlouposti na poslední chvíli stíháme letadlo a ve 21.10 se naposledy z okýnek díváme na osvětlený Londýn. Byly to neuvěřitelné 4 dny, po kterých Londýn patří spolu s Paříží k těm nej městům, jaké jsme prozatím viděly.

Kam na další dovolenou? Jelikož se loňské obavy z  Turecka ukázaly jako naprosto zbytečné, ba naopak to byla pohádková dovolená a Turecko se stalo srdeční záležitostí, vybrali jsme letos podobný kout světa. Který nějakým způsobem láká a přitahuje… možná proto, že je od toho našeho opravdu odlišný. A tak jsme se letos rozhodli vydat i na jiný kontinent, a to ten africký. Zlákalo nás Tunisko a na doporučení a díky internetovým recenzím se vítězným letoviskem stalo město Sousse.

Boeing 737-800 nás ještě před rozednění v 05:00 odnesl z Ruzyně a po nádherném a klidném letu jsme byli za 2h. a 10min. v Africe, příletové letiště Monastir. Letiště je možná trochu nadnesený výraz, ale o tom až na konci. Po předání voucheru delegátkou Exim Tours už nás čekalo jen 20min. jízdy autobusem a byli jsme u našeho hotelu. Jelikož byl akorát čas snídaně, byly nám přiděleny all inclusive náramky a my jsme tak mohli začít využívat všech služeb našeho hotelu, který měl příznačný název Riadh Palms. Palmy byly opravu všude. Pokoj jsme dostaly až po obědě, ale za to přesně takový, jaký jsme měli koupený. S nádherným výhledem na moře.

Další dny jsme se již plně věnovaly relaxu, v podobě odpočinku na pláži, koupání v krásně čistém a teplém moři, bazénku, popíjení koktejlů i opakovaných výletů vláčkem do jachtového přístavu Port el Kantanoui, kde jsme rádi nakupovali. Tunisko a jejich dinár je oproti euru výhodnější, a tak jsme toho nakonec z původně plánovaných pár suvenýrů přivezli víc než dost.

Absolvovali jsme i jeden větší výlet, který stál ale opravdu za to. Plavba pirátskou lodí. Kdyby nám někdo dopředu řekl, co nás čeká, možná bychom s koupí výletu váhali. Opravdu vkusně zařízená loď v pirátském stylu v klidu vyplula z přístavu. Pan kapitán, který postával u kormidla a pokuřoval, si pro nás ale připravil jinou zábavu. Loď rozhoupal do takové podoby, že to chvílemi vypadalo na převrácení, stát bez pořádného držení zábradlí rozhodně nešlo, sezení bylo jistější a toto si samozřejmě také hned vyžádalo oběti v podobě asi 5ti zvracejících lidí přes palubu, další byli značně bílí a jen tak tak to ustáli. Pravděpodobně jsou tam ale na to zvyklí. S námi to naštěstí nic neudělalo, a tak jsme si pak mohli užít koupání na širém moři, rybaření i lehký oběd, který se na lodi podával. Tímto si ale tento způsob dopravy u nás získal titul – nejhorší!

Nevynechali jsme ani návštěvu samotného centra města Sousse, kde se nachází jeden stánek vedle druhého. Prodává se koření, suvenýry, hodně keramika, padělky oblečení a kabelek světoznámých značek, parfémy a vodní dýmky. Silnice jsou všude ucpané troubícími auty, kterým předpisy rozhodně nic neříkají a policie pouze tomu všemu přihlíží. My jsme nevynechali ani návštěvu Mediny, kde ženy musí mít samozřejmě zahalené nohy i vlasy a přišli jsme právě v době modlitby, což v nás vzbuzuje zvláštní dojem, který ale ve člověku zůstane a je to něco, co ho právě na tom arabském světě láká.

Předposlední den jsme zastihli začátek největšího muslimského svátku a to Ramadán. Ulice byly klidnější než v předchozí dny a obchůdky byly kolem 20 hodiny zavřené, protože muslimové jedli právě své první jídlo, které smějí jíst až po setmění. U člověka to vše vyvolá zvláštní pocit, ale plný respektu.

Dovolená ale bohužel musela také někdy skončit a tak jsme se 2.8.2011 odpoledne opět ocitli na letišti v Monastiru. Letiště je to opravdu zvláštní, protože všude panuje zmatek, nikdo nic nestíhá. Balící službu na kufry nevedou, i když jí tam mají, ale jak nám řekla delegátka, pán tam nikdy nebývá. U odbavovací přepážky musejí být hned 4 lidé, váhu zavazadel nikdo neřeší, protože se na pás dávají dohromady a do letadla si můžete klidně vzít lahev pití či vlastní jídlo. To byla naše poslední zkušenost s Africkým kontinentem, ale jelikož to byla dovolená opravdu povedená a není nic, co jí vytknout, pravděpodobně se snad ještě někdy vrátíme.

„Všechny cesty vedou do Říma “ – ano a tentokrát tam vedla i ta naše. Koupit letenky, vybrat vhodný hotel, pročíst internetové diskuze pro zjištění různých tipů a rad „ jak na Řím “ a můžeme vyrazit.

Jelikož jsme letěli s nízkonákladovou společností Wizz Air, měli jsme trochu obavy, že nás na letišti čeká staré, dosluhující letadlo. Opak byl ale pravdou. Airbus A320 stylově ladící do růžové barvy společnosti byl ve velmi pěkné výbavě a necelé 2 hodiny trvající let nám zpříjemnila výhoda sezení u nouzových východů s velkým prostorem na nohy i lehké občerstvení.

Shuttle bus nás dopravil do centra, kde se nacházel i náš hotel. Takže ubytovat, obléknout a vyrazit do ulic vžít se do italského večera. Ten byl opravdu typický – s pastou, pizzou, koktejly i nádherně osvětleným Colosseem. Velký dojem na nás ale nechal obrovský národní, bíle mramorový památník Viktora Emanuela II., prvního krále po sjednocení Itálie roku 1870.

Druhý den už jsme se ale naplno věnovali poznávání. Z Itálie jsme si odskočili do Vatikánu. Díky koupeným lístkům přes internet jsme přeskočili 4hodinovou frontu před Vatikánskými muzei, abychom viděli Sixtinskou kapli vyzdobenou Michelangelem, baziliku Sv. Petra a též náměstí, kde se konají papežské audience. Procházkou jsme se pak vrátili přes nejkrásnější římský most Ponte Sant‘ Angelo do Itálie a odpoledne si prohlídli Pantheon, náměstí Piazza Navona, nejstarší římský trh Campo de‘ Fiori a samozřejmě jsme nezapomněli na nejlepší zmrzlinu – italskou, kterou jsme si z 50ti druhů vybrali přímo v nejlepší římské gelaterii. Večer jsme opět ochutnávali tradiční italskou kuchyni a víno.

Následující den nás čekala další část Říma. Prohlídka kostela Santa Maria del Popolo, stejnojmenného náměstíčka, krásný výhled na Řím z Monte Pincio, procházka druhým největším římským parkem kolem vily Borghese, pak nějaké obchůdky na oblíbené promenádě Via del Corso, Španělské schody a nakonec nesměla chybět Fontana di Trevi, do které jsme samozřejmě vhodili penízky, abychom si tak zajistili opětovný návrat do Říma.

Odpoledne jsme se rozhodli pro odpočinek. Plavky, ručník, jet kousek metrem a asi 20minut vlakem a byli jsme na pláži. Po třech dnech chození po městě jsme si moře a pláž opravdu užili. Večer byl pouze jiný ve větším množství italského vína :)

Poslední den jsme si nechali na prohlídku časově méně náročné památky, jelikož jsme od nich bydleli asi 10min. chůze. Prošli jsme si Palatino, kde byl položen základní kámen římského impéria, Foro Romano, odkud byla ovládána celá římská říše, kde řečnil Cicero a kde starý Cato pronášel známý výrok ,,Kartágo musí být zničeno“. Na úplný závěr jsme si nechali Colosseo a opět jsme díky internetové rezervaci nemuseli 3 hodiny čekat, uff. I když málem bychom se dovnitř ani nepodívali…Italové totiž opět nezklamali. Neuměli totiž odemknout hlavní bránu do Colossea a skoro to vypadlo, jako by to dělali poprvé. Když se jim to ale přeci jen po několika minutách povedlo, dav je odměnil velkým potleskem a my jsme se tak mohli ocitnout na zbytcích arény, jejíž stavba začala již roku 72 n.l. a byla skutečně ohromná.

To byl ale bohužel také závěr naší čtyřdenní poznávací cesty, a když jsme se ve 22 hodin zvedli se zbrusu novým Airbusem z italského mezinárodního letiště Fiumicino, naskytl se nám poslední nádherný pohled na celý osvětlený Řím.

Druhý den byl ve znamení přesunu do již zmiňovaného Kácova, kde byl plánovaný oběd a poté cesta vlakem do Ledče nad Sázavou. Odtud  naše kroky směřovaly  k dalšímu krásnému místu v Posázaví a to jsou Stvořidla, kde byla plánována i druhá noc, která se naštěstí také obešla bez většího deště.

Poslední den bylo v plánu dojít do Světlé nad Sázavou, ale díky pozdnímu vstávání a ztrátě nějakého času nás vlak nabral asi 3 stanice před Světlou a tím toulka posázavským krajem skončila.

Co bude třeba z hlediska hardware? Především klasický USB kabel na propojení počítače s telefonem. Další potřebnou proprietou je redukce USB A-A, Female-Female u které nastane nejspíš problém, protože ji málo který kamenný obchod nabízí ve svém sortimentu. V internetových obchodech je běžně k dostaní, ale uznejte, že objednat si položku za 46,- Kč Českou poštou nebo PPLkem je luxus nebo projev bláznovství či jako u mě bezmoc sehnat ji jinde. :)

Dalším krokem je instalace potřebného software a to konkrétně aplikace h-e-n (Hostmode enabler application), která zrealizuje samotné připojení. Pokud Vás po spuštění alarmuje jakási hláška, pak postačí doinstalovat Kernel-Power-settings přímo z repozitářů Maemo, tím se upraví jádro systému.

Nyní máme funkční h-e-n a teď už je jen na Vás jaké zařízení se bude připojovat.

1. Dostupné jsou 3 režimy rychlosti.

High speed hostmode (USB 2.0): flash disky, pevné disky
Full speed hostmode (USB 1.1): bezdrátové klávesnice a myši
Low speed hostmode (USB 1.0): klávesnice a myšky na kabelu a další nenáročný USB hardware

2. VBUS boost on – zapneme napájení zařízení +5V
3. Enumerate
4. Mount – využívá se pouze u USB disků a flash disků, tím se příslušné zařízení připojí do filesystemu telefonu.

Pro bezpečné odebrání disku stačí kliknout na umount a vypnout napájení.

1. stažení vybraného taktu z webu: http://n900.hu.cz/OC přímo do velkokapacitní paměti
2. spustit x-terminal, zadat sudo gainroot (musí být nainstalovaný rootish)
3. zadat softupd -vv -s – -local
4. otevřít nové okno terminálu
5. do nového terminálu zadat cd MyDocs
6. a jedeme! flasher – -local -f -k soubor s flashem
7. uložíme změny příkazem sync
8. po zadání root a poté reboot proběhne restartování telefonu, po kterém je znatelné nádherné zrychlení celého systému.

Takže zase nic, telefon můj zásah vydržel a je podstatně rychlejší (použil jsem takt 800 MHz). Ještě uvidíme jak se na zvýšení vrchní a snížení spodní hranice taktu bude tvářit baterie.
Přestože u mě proběhlo vše hladce a bez problémů, tak se předem zříkám odpovědnosti za případné škody.

Druhý den jsme se vydali kousek za Paříž a to k zámku Fontainebleau a ke slavnému Versailles, který člověka ohromí nejen samotnou budovou, ale i obrovskými zahradami. Večer následovala prohlídka nejmodernější čtvrti Paříže La Defénse.

Poslední den jsme se snažili vidět alespoň zbylé nejznámější památky jako je Pantheon, kde jsou pochováni takový velikáni jako Jean-Jacques Rousseau, Maria Curie-Skłodowska, Emile Zola a jiní, dále pak Lucemburský palác, sídlo Francouzského senátu s nádhernými zahradami, Sorbonskou univerzitu, katedrálu Notre-Dame, Louvre i s Monou Lisou a samozřejmě Invalidovnu, místo kde jsou uloženy ostatky Napoleona. Na poznání celé Paříže, by nestačilo ani půl roku, ale již při odjezdu a posledním pohledu na Eiffelovu věž jsme věděli, že jsme tam rozhodně nebyli naposledy.